Doughnut economics, v českém překladu ekonomie koblihy, je v poslední době velmi diskutovaný koncept britské ekonomky Kate Raworth. V knize Doughnut Economics: Seven Ways to Think Like a 21st-Century Economist, která se od svého vydání roku 2017 stala úspěšným bestsellerem, volá oxfordská akademička po zcela novém způsobu ekonomického uvažování. Namísto tradičního neoliberálního přístupu usilujícího o nekonečný růst představuje alternativní vizi, jež bere v potaz sociální i environmentální udržitelnost. S pomocí metafory koblihy ukazuje, že ekonomika 21. století by měla lidem zajistit důstojný život v souladu s možnostmi a limity naší planety.

Ekonomický růst byl již od 19. století vnímán jako základní cíl, k němuž se lidé upínali a podřizovali mu většinu svých aktivit. Dominantní neoliberální paradigma založené na předpokladu, že díky růstu dojde ke snížení světové chudoby a k rozvoji a prosperitě všech vrstev společnosti, se ovšem ukazuje jako stále více liché a problematické. Mnoho zemí sice roste a bohatne, extrémní chudoba nicméně na mnoha místech pořád přetrvává a globální nerovnosti jsou vyšší než kdy dříve.  Klimatické změny, které jsou kvůli pokračující honbě za ekonomickým růstem stále drastičtější, ohrožují budoucnost celé naší planety.

Stále častěji tak zaznívají názory, že zastaralé pojetí ekonomie není schopné reagovat na naléhavé problémy 21. století a na problematiku je třeba pohlížet z nového úhlu. Na síle nabírá hnutí za tzv. nerůst (degrowth) usilující o odklon od bezpodmínečného ekonomického růstu směrem ke komplexnějšímu rozvoji v rovnováze s přírodou. Indikátorem prosperity by neměl být pouze růst HDP, protože skutečnou kvalitu každodenního života zrcadlí jen velmi omezeně a je třeba brát v potaz mnohem více aspektů a dimenzí. Na tomto principu je postavena i ekonomie koblihy, alternativa k mainstreamovému neoliberálnímu smýšlení.

Proč kobliha?

Americká kobliha – donut s dírou uprostřed – je vhodnou vizuální reprezentací ideálního světa, o který bychom měli podle Kate Raworth usilovat. Model v sobě spojuje sociální i environmentální dimenzi. Vnitřní okraj koblihy představuje sociální základ – hranici minimální životní úrovně, kterou lidé potřebují pro důstojný život. Toto sociální minimum v sobě zahrnuje 12 aspektů inspirovaných Cíli udržitelného rozvoje OSN, např. vzdělání, rovnost pohlaví nebo přístup k pitné vodě, jídlu, zdravotní péči a bydlení. Jedinci žijící v díře ve středu koblihy trpí nenaplněním těchto základních potřeb a potýkají se se sociálními problémy. Vnější prstenec pak symbolizuje ekologické limity naší planety, které sestávají celkem z 9 parametrů jako je klimatická změna, znečištění ovzduší, acidifikace oceánů, vymírání biologických druhů či poškození ozonové vrstvy.

Prostor mezi oběma okraji, tedy samotné těsto koblihy, značí společensky spravedlivý a zároveň environmentálně bezpečný prostor, v němž jsou lidské potřeby naplněny a kapacita planety není překročena. V rámci těchto mezí bychom se měli snažit pohybovat. V současnosti ovšem bohužel lidstvo pokulhává v obou oblastech a přesahuje jak vnitřní kruh, tak ekologický strop.

Zdroj: https://doughnuteconomics.org/tools-and-stories/11

Přestože tento nový ekonomický rámec zpochybňuje neoliberální růstové paradigma, neznamená to, že striktně zavrhuje veškerý ekonomický růst. Kate Raworth uznává, že v případě zemí s nízkými a středními příjmy je určitý nárůst HDP potřeba, aby se vyhouply ze středu koblihy. Zároveň však zdůrazňuje, že na něj nesmí být nahlíženo jako na samotný cíl nebo indikátor úspěchu (především v případě bohatých zemí), ale jen jako na způsob dosažení vyšších sociálních i ekologických cílů. Jednoduše řečeno potřebujeme systém, ve kterém budou ekonomiky prosperovat bez ohledu na to, zda rostou, nikoli růst bez ohledu na to, zda prosperují.

Co to znamená v praxi?

Koblihová teorie nenabízí specifické cíle pro jednotlivé země ani zaručená řešení, jak jich dosáhnout. Poskytuje ale prostor pro debatu ohledně alternativ a impuls, jak k situaci přistupovat komplexněji. Představuje jakýsi kompas toho, co znamená být ve 21. století prosperující zemí, městem či společností. Cílí především na změnu našich hodnot, zásad a myslí, což je základní předpoklad transformace ekonomiky na světové i lokální úrovni. Konkrétní kroky, které je třeba podniknout, aby se daná společnost pohybovala v ideální koblihové zóně, nechává na rozhodnutí místních občanů a politických činitelů.

V praxi získává tento udržitelnější koblihový rámec na oblibě a testován byl již např. ve Skotsku, Walesu, Jižní Africe, Kanadě, Číně, Kalifornii nebo Nizozemsku. Nejvíce ho zatím ve svém rozvoji implementuje Amsterdam, který v dubnu 2020 oslovil přímo Kate Raworth, aby se podílela na plánu nové post-pandemické podoby města. Byl tak zahájen projekt „Amsterdam City Doughnut“, v jehož rámci je na všechny problémy pohlíženo ze čtyř úhlů pohledu – lokálně-ekologický, lokálně-sociální, globálně-ekologický a globálně-sociální. Všechna navrhovaná řešení se tedy snaží brát v potaz nejen místní situaci, ale také globální souvislosti a dopad, které může mít lokální počínání v celosvětovém měřítku. Amsterdam přijímá zodpovědnost za kvalitní život vlastních rezidentů i spoluzodpovědnost za důstojný život lidí na opačné straně zeměkoule.

Principy „koblihy“ jsou zde propojeny se zásadami cirkulární ekonomiky. Místo nákupu nových počítačů pro chudší obyvatele, kteří je po vypuknutí pandemie Covid-19 nutně potřebovali, město například zorganizovalo sbírku starších laptopů, zaplatilo firmu na jejich opravu a následně je distribuovalo. Stejně tak se snaží místní politici omezit food waste, negativní dopady módního průmyslu skrze zakládání nových opraven oblečení a secondhand shopů nebo plánují výstavbu nových bytů z přírodních a recyklovatelných materiálů.

Příkladem Amsterdamu se nechávají inspirovat i města Kodaň, Brusel, Berlín, São Paulo nebo Kuala Lumpur, která všechna s modelem pracují při vytváření plánů na oživení metropolí. Koblihový model má tak do budoucna potenciál zazářit v praxi ve větším měřítku a koronavirová krize se může stát nečekaně příležitostí pro přetvoření současného světa ve spravedlivější, udržitelnější a celkově více prosperující.

Úvodní foto: unsplash.com

Zdroje:

Kate Raworth (2017). Doughnut Economics: Seven Ways to Think Like a 21st-Century Economist. London: Random House Business Books.

Kate Raworth | Exploring Doughnut Economics. (2021). Retrieved 19 April 2021, from https://www.kateraworth.com.

Doughnut Economics Action Lab | About Doughnut Economics. (2021). Retrieved 19 April 2021, from https://doughnuteconomics.org/about-doughnut-economics.

A healthy economy should be designed to thrive, not grow | Kate Raworth. TED, Youtube.com. (2018). Retrieved 19 April 2021, from https://www.youtube.com/watch?v=Rhcrbcg8HBw.

The Amsterdam City Doughnut: A Tool For Transformative Action. (2020). Amsterdam. Retrieved from https://www.kateraworth.com/wp/wp-content/uploads/2020/04/20200406-AMS-portrait-EN-Single-page-web-420x210mm.pdf.

Sam Meredith (2021). Amsterdam bet its post-Covid recovery on ‘doughnut’ economics — more cities are now following suit. CNBC. Retrieved 19 April 2021, from https://www.cnbc.com/2021/03/25/amsterdam-brussels-bet-on-doughnut-economics-amid-covid-crisis.html.

Ciara Nugent (2021). Amsterdam Is Embracing a New Economic Theory to Help Save the Environment. Could It Replace Capitalism?. TIME. Retrieved 19 April 2021, from https://time.com/5930093/amsterdam-doughnut-economics/.