Historie půdy obsahuje stopy civilizací, které se o svou půdu nestaraly.

Důležitost půdy pro přežití lidstva je extrémně podceňovaná. Středoameričtí Mayové i indičtí Harappanovci vymřeli kvůli špatnému hospodaření se svou půdou. I přes to se lidstvo nedokáže poučit ze své minulosti a pokračuje v jejím ničení. Vyvstává tak otázka: vymřeme kvůli špatnému hospodaření s půdou i my?

Na první pohled se to může zdát směšné, ale půda je jádrem ekosystému každé civilizace. Je nezbytná pro jídlo a filtraci naší vody. Její trvalé poškozování a ničení biodiverzity nám už viditelně způsobuje zdravotní problémy. Čím lépe chápeme vědecké poznatky o půdě, tím znepokojivější se jeví dlouhodobé předpovědi důsledků našich činů.

Jedním z hlavních úkolů projektu “Hra o klima! Na tahu před změnou klimatu” je zdůraznit důležitost udržování biologické rozmanitosti pro úspěšné řešení klimatické změny. Maďarský partner “CEEweb for Biodiversity” se ve čtyřech blogových příspěvcích zabývá méně známými aspekty klimatické změny, jako je například biodiverzita půdy. Toto je druhý článek ze série “Naše sPOLEčná půda”, který popisuje, jakým způsobem jsou propojeny půda, biodiverzita a lidské zdraví. Série článků je založená na fantastické práci, na ‘Světovém atlasu biodiverzity půdy’*.

Magie pod našima nohama

Půda je domovem jedné z nejpestřejších sbírek tvorů na Zemi. Archaea, bakterie, protisté, Tardigrades, želvušky, hlístice, akari (roztoči), chvostoskoci, červi a žížaly, mikroartropodi (např. mravenci, termiti, stonožky, stínky, atd.) a nory všemožných savců. To jsou jen některé z organismů, které jsou v půdě doma.

Půda je ale mnohem víc než jen biotop. Její funkce sahají od filtrování vody po zajištění jídla – i ten nejjemnější porcelán je vyroben z hlíny! Výzkum půdy je spojen s výzkumem ekosystémů, lidským zdravím, životním prostředím, změnou klimatu, zajišťováním potravin atd. Je nezbytné studovat a porozumět jejímu vlivu na lidi a planetu. Pěkné shrnutí nabídlashrnutí “Americká společnost pro půdu” (The Soil Society of America):

“Půda nám dává prostředky nezbytné k životu. Je filtrem vody a zeminou pro růst jídla; dává domov miliardám organismů, přispívá biodiverzitě; zásobuje nás většinou antibiotik. Lidé používají půdu jako zadržovací zařízení pro pevný odpad, filtr pro odpadní vody a je základem pro naše města.“

Biologická rozmanitost a lidé jsou propojeni mnohem více, než si mnoho z nás uvědomuje. Nejlepším příkladem je naše závislost na půdě. Zde je jen krátký seznam některých z mnoha způsobů, kterými jsou lidé, půda a její biodiverzita propojeni:

Filtrace vody: Půda slouží jako hlavní čistička vody, kterou používáme. Znečišťující látky se z vody odstraňují třemi způsoby: fyzickým zachycením, chemickou absorpcí a biodegradací. Díky těmto vlastnostem je půda důležitý článkem celého koloběhu. Dobře navržené a udržované místní čistírny odpadních vod, jako jsou například septiky, také využívají půdu k ošetření odpadních vod.

Jídlo: Půda je důležitou součástí produkce potravin. Podle časopisu Nature pochází světově zhruba 78% spotřeby kalorií na hlavu z plodin pěstovaných přímo v půdě. Hraje tak hlavní roli v jakosti, množství i nezávadnosti potravin.

Zdraví: Vzhledem ke zmíněné roli půdy v produkci vody a potravy je logické, že má zásadní vliv i na naše zdraví. Proto má otázka kontaminace půdy dalekosáhlý dopad i na biodiverzitu a lidské zdraví. Vědci prokázali, že různé druhy chemického znečištění půdy mohou vést k celé řadě zdravotních obtíží. Vystavení těžkým kovům je dalším velkým problémem v oblasti veřejného zdraví. Všechny tyto problémy jsou rozsáhle zdokumentovány a jsou úzce spojeny s klimatickou změnou.

Klimatická změna:Od roku 1850 je asi 35 % všech uvolněných skleníkových plynů způsobeno změnami ve využívání půdy. Trvale udržitelné postupy při obdělávání mohou mít značný dopad na úroveň emisí a mohou částečně pomoci obnovit biodiverzitu, která byla ztracena působením klimatické změny. Od 50. let 20. století se například vlhkost půdy v severní Evropě zvýšila a v oblasti Středomoří se naopak významně snížila. Již 13 zemí EU prohlásilo, že jsou zasaženy dezertifikací — forma degradace půdy v suchých zemích.

Evoluce studií o půdě

Od prvních poznatků o půdě jsme se posunuli už hodně daleko. Objevili jsme silná a občas nečekaná pouta, kterými je půda svázána se skoro všemi aspekty biodiverzity. Historie našeho poznávání je další z pilířů naší kampaně. Samozřejmě musíme brát v potaz, že věda se neustále vyvíjí. Věda přirozeně staví na svých předchozích poznatcích, ale čas od času objeví něco, co od základů změní náš pohled na svět. Současné technologie a již zjištěná data umožňují vědcům posunout výzkum mnohem dál, než kam se kdy lidstvo dostalo. Díky tomu také prokázali, že škody na biodiverzitě napáchané klimatickou změnou a nevhodným využíváním půdy jsou propojeny se vzdálenějšími problémy, jako je například stoupající počet případů zoonózy (infekční onemocnění).

Taxonomie je věda, která vymezuje a pojmenovává skupiny organismů na základě jejich společných vlastností. Jeden z nejdůležitějších přispěvatelů do tohoto odvětví věd byl švédský botanik Carl Linné (1707– 1778), který, jak jste jistě uhodli, byl i významnou postavou historie vědy o půdě. Svou metodu klasifikace druhů použil pro zařazení více než 10 000 druhů organismů. Jeho původní návrh členění byl: říše, oddělení, třída, řád, čeleď, rod a druh. Posléze bylo přidáno ještě několik dalších kategorií. Na základě jeho systému bylo učiněno velké množství nových objevů a mnoho vědců v jeho práci pokračovalo a dále rozvinulo či přizpůsobilo jeho systém novým poznatkům.

Od poloviny 70. let začala věda používat jako primární způsob klasifikace porovnávání na molekulární úrovni. Tato změna byla velice důležitá, protože do té doby se druhy definovaly na základě fyzických charakteristik, které byly viditelné pouhým okem, případně použitím mikroskopu. Objev sekvenování DNA a RNA umožnil vědcům vymezit skupiny druhů, které byly dříve kvůli svým odlišnostem přehlíženy. Například: zvířata, houby a rostliny sice nemusí vypadat podobně, ale jsou si navzájem příbuznější než např. s bakteriemi.

Postupem času vedla kombinace technologického (mikroskopy) a vědeckého (techniky barvení) pokroku k identifikaci nových organismů a k lepšímu porozumění buněčné struktury a jejího fungování. V době kdy Linné publikoval svůj klasifikační systém, existovaly pouze dvě říše: zvířata a rostliny. V současné době, i přesto, že ve věci nepanuje úplná shoda, je většinou uznáváno říší šest  (přibyly houby a několik různých typů bakterií a mikrobů).

Navzdory vědeckému pokroku má naše poznání své hranice. Organismy, které žijí v půdě, patří mezi nejmenší na světě a jejich studium může být nesmírně těžké. Dobrým, ale rozhodně ne jediným, příkladem jsou mikroby. Podle současných odhadů zůstává více než 90 % mikrobiálních druhů nekultivovatelných – jinými slovy, nemohou být pěstovány v laboratoři. To znamená, že nevíme, jak vypadají, nebo jak fungují. Pokroky v technikách molekulárního výzkumu ale i přesto vedly k objevům nových kultivovatelných druhů, a tak i k lepšímu porozumění těm druhům, které kultivovat nelze.

Věda nám ukazuje, jaké přínosy nám může půda přinést, ale i to, jak ohrožujeme naše dlouhodobé zdraví a přežití, pokud se o naši Zemi nebudeme starat. Vědci možná o půdě nevědí všechno, ale studiem projevů většiny živých organismů zjišťujeme, že jim opravdu velmi škodíme. Postupy udržitelného nakládání s půdou jsou dosažitelný cíl, ale ten zároveň předpokládá, že povědomí o tomto problému nebude jen věcí vědců.