Z půdy si bereme víc, než jí dáváme. Momentálně je naše hamižnost jedna z největších hrozeb dlouhodobého přežití.

“Národ, který zničí svou půdu, zničí sám sebe.”. Takto přesně to vystihl Franklin Delano Roosevelt, prezident Spojených států v době druhé světové války. Legendární větu napsal ve svém dopise ze dne 26. února 1937, který adresoval guvernérům všech států USA, a v němž psal o potřebě jednotného zákona na ochranu půdy. Hlavním problémem, na který narážel, byla půdní eroze a tento dopis byl jen naléhavou připomínkou nutnosti jednat – mimo jiné například prostřednictvím předpisů o využívání půdy – a prosazovat jednotný právní rámec ve všech státech.

Maďarský partner CEEweb for Biodiversity bude v rámci jedné z misí projektu “Hra o klima! Na tahu před změnou klimatu” upozorňovat na význam ochrany biodiverzity. Ve čtyřech blogových příspěvcích bude mluvit o problémech, o nichž se v souvislosti s ochranou biodiverzity příliš nemluví: biodiverzita půdy. Toto je třetí článek v sérii “Naše sPOLEčná půda”. Zaměřuje se na hrozby pro půdu, které jsou z většiny, ať už přímo či nepřímo, zaviněny lidskou činností. Obrovské množství škod již bylo napácháno. Dopady jsou viditelné po celé zeměkouli. Pokud chceme, aby naše planeta byla i do budoucna obyvatelná, měli bychom to vše začít brát vážně. Tato série článků je napsána na podkladě skvěle zpracovaného “Světového atlasu biologické rozmanitosti půdy” (Global Soil Biodiversity Atlas).

Potřebujeme seismický posun myšlení

Zemědělství je základem moderní lidské společnosti. Předtím, než jsme zjistili, jak správně obdělávat půdu, jsme byli pouze lovci a sběrači. Až s objevem zemědělství, před zhruba 10 000 lety, jsme se naučili přizpůsobovat si prostředí okolo sebe, aby vyhovovalo našim potřebám. Tím jsme nastartovali lidský pokrok. Od té doby jsme si upravili rostliny i půdu po celém světě a technologický pokrok přinesl moderní nástroje, které nám pomáhají výnos potravin ještě zvyšovat.

Všechno se ale děje na úkor přírody. Vyvíjeli jsme se a rostli naprosto neudržitelným tempem. Vytvořili jsme tak domino efekt, jehož nejhorší účinky často nelze dohlédnout. Negativní dopady na přírodu lze pozorovat po celé zeměkouli, avšak rozložení destrukce je nerovnoměrné. Dnes čelíme bitvám na mnoha frontách – jak v rozvinutých, tak v rozvojových zemích. Musíme se vypořádat nejen s dosud způsobenými škodami, ale musíme také najít cesty, které nám umožní dále růst a zároveň respektovat udržitelnost.

Dějiny šíření povědomí o této otázce, nesahají vůbec hluboko. Společnost začala chápat hrozbu pro půdu v 60. letech 20. století, když si vědci a politici uvědomili, že používání pesticidů mělo nepředvídané důsledky v celém potravinovém řetězci – vrchol tohoto šokujícího zjištění představuje slavná kniha Rachel Carsonové, Tiché jaro (Silent Spring). Postižena pesticidy však nebyla pouze zvířata. Zmizení mnoha druhů rostlin mělo velký vliv i na biodiverzitu pod povrchem.

Od prvního použití pesticidních prostředků bylo zavedeno mnoho pravidel a regulací, které měly velmi pozitivní dopad na chemikáliemi zničenou půdu. Díky těmto událostem posílila i ochrana životního prostředí. I přes to zůstává používání pesticidů nadále vážnou hrozbou.

O čem je potřeba mluvit

Kyselé deště

Slovní spojení "kyselé deště" je dosti široký pojem, který mnoha lidem způsobuje husí kůži.

Asi netřeba dodávat, že vás déšť nerozpustí. O co tedy jde? Kyselý déšť je směs vzdušné vlhkosti a materiálu uloženého v atmosféře, který obsahuje vyšší než obvyklé množství kyseliny dusičné a kyseliny sírové. Kyselé deště nastanou v okamžiku, kdy jsou oxid siřičitý a oxid dusičitý přenášeny do atmosféry různými povětrnostními podmínkami. Předtím, než spadnou zpět na zemský povrch v podobě deště, se mísí a reagují s přirozenými složkami vzduchu.

Účinky kyselého deště na faunu a flóru jsou u různých druhů různé a nelze vypozorovat žádný univerzální vzorec. Například: zvýšená kyselost půdy může podpořit mikroorganismy, které rozkládají organickou hmotu na výživu pro rostliny, ale jiným organismům, od rostlin přes žížaly až po členovce, kyselé deště spíše vadí. To vše má dopad na kvalitu půdy a celkově i našich ekosystémů.

Zemědělství

Zemědělství zahrnuje širokou škálu postupů, které mají na půdu různé účinky. Pro zjednodušení zde uvádíme pouze některé z „nejhorších výtržníků“.

Začněme vypásáním. Ačkoli pasení jako takové může být dobré pro biologickou rozmanitost, nic se nemá přehánět. A se stále rostoucím počtem pasoucích se zvířat – obzvlášť v západním světě – začínají zápory převažovat nad klady. Mezi tyto negativní dopady patří například poškození půdy způsobené udusáním, defekací a defoliací. Vypásání je považováno za největší hrozbu biodiverzity v travnatých oblastech. Musíme brát v úvahu, že zemědělství je jeden z nejintenzivnějších způsobů využití půdy (přibližně 11% světových půd, je využíváno pro zemědělskou výrobu).

Kromě toho se v zemědělství stále hojně používají již zmiňované pesticidy, které pomáhají odhánět škůdce. Pesticid je jakákoli látka nebo směs látek zaměřená na prevenci, ničení nebo potlačování škůdců. Obvykle jsou namířeny na konkrétní druh, ale jejich účinky mohou působit i na zvířata a organismy, které nebyly zamýšleným cílem.

Klimatická změna

Dopady klimatické změny na půdu nelze popsat nijak zjednodušeně, protože se na různých místech zeměkoule zásadně liší. V některých oblastech jsou dokonce zcela protikladné. Například ve středomořské oblasti může mít oteplování škodlivé účinky na biodiverzitu, naopak na Antarktidě může oteplování biodiverzitu zvýšit. Na toto téma bylo provedeno několik studií, které rovněž prokázaly různé účinky oteplování na rozmanitost půdy.

Mnoho studií, které se zaměřují na provázanost změny klimatu s biodiverzitou půdy, se provádí v Antarktidě právě kvůli těm „úžasným“ účinkům na půdu, které jsou viditelné pouze zde.

Požáry

Jen pro pořádek: požáry jsou pro mnoho ekosystémů normální. Dokonce mohou být nedílnou součástí jejich regeneračních procesů. To ale rozhodně neopravňuje k pyromanii. Lidstvo je pro oheň často příliš “zapálené”, což vážně ohrožuje biodiverzitu. Kromě úmyslného zakládání požárů může lidská činnost také vytvářet příznivější situaci pro samovolné vzplanutí ekosystémů. Například vysazování druhů, které jsou náchylné k hoření, jako jsou třeba eukalypty nebo borovice, a které v mnoha částech světa nahradily méně způsobilou vegetaci. Při špatně regulovaném pěstování jsou k požárům náchylné velké plochy dřevin. Jejich dopad na biologickou rozmanitost půdy samozřejmě závisí na intenzitě a schopnosti půdy odolávat teplu. Požáry mohou také zvýšit zranitelnost biodiverzity půdy vůči jiným hrozbám i po vyhasnutí ohně.

Degradace půdy

Degradace půdy je pravděpodobně největší ničitel biodiverzity půdy. Její příčiny se velmi liší a často se na degradaci půdy podílí více než jeden faktor. Nadměrná pastva, lidská aktivita nebo klimatická změna jsou jen některé z možných důvodů. Mnoho slabých ekosystémů již podlehlo degradaci půdy kvůli jevu známému jako dezertifikace (degradace půdy na poušť či polopoušť). Sucho a povodně – jejich četnost se v důsledku změny klimatu zvyšuje – tento proces urychlují, což má za následek trvalé poškození biodiverzity.

Rozsah výzvy

Při pohledu na tento seznam je poměrně snadné všimnout si opakujícího se tématu. Mnoho hrozeb pro biodiverzitu půdy není samo o sobě problémem. Spíše jsme (jako společnost) kvůli přílišnému užívání, nebo našim vysokým nárokům, kladli na přírodu tolik tlaku, že to zkrátka nevydržela. A tak se stalo, že mnoho přirozených cyklů a procesů působí nyní na biodiverzitu škodlivě. Příkladem toho jsou požáry a pastvy, protože díky neudržitelným praktikám jsme překročili „povolené“ limity, čímž jsme zajistili začátek destrukce.

Náš další růst na Zemi nebude možný, pokud nebude “zelenější”. Protože však miliardy lidí z rozvojových zemí usilují o dosažení stejné životní úrovně jako vyspělý svět, budeme potřebovat obrovské množství zdrojů. Výzva, před kterou stojíme, je následující: musíme vytvořit udržitelné prostředí, ve kterém vyspělý svět zmírní svůj dopad a bude pomáhat rozvojovým zemím bez toho, aby byla narušena udržitelnost naší biodiverzity. Nakonec je nutné si uvědomit, že obrovské množství škod již bylo napácháno a mnoho půdy je už teď nenávratně ztraceno, a to i kdybychom se na cestu k udržitelnosti vydali hned teď.

Parametry této výzvy je těžké vyjádřit slovy. Pouze globální spoluprací a dlouhodobým úsilím všech zúčastněných stran můžeme začít překonávat a ukrajovat z velikosti tohoto úkolu. Tato výzva zabere mnoho let, bude náročná a budou chvíle, kdy se budeme chtít vzdát. Ale my víme, že selhání prostě nepřipadá v úvahu.

Toto je třetí článek ze série “Naše sPOLEčná půda”, která se snaží pomoci lidem dozvědět se víc o půdě a zachování její biodiverzity.

*Iniciativa “Světová půdní biodiverzita” (The Global Soil Biodiversity Initiative), má za cíl přenést pozornost na vzdělávání o důležitosti půdy v našem každodenním životě. Spatřuje naději v tom, že lidé s lepším povědomím o této problematice budou lépe chápat potřebu bohatého a rozmanitého životního prostředí, které je nezbytné pro zachování života na naší planetě. Atlas byl vydán Evropskou komisí, ve spolupráci s více než 20 univerzitami a organizacemi a je zdarma ke stažení.